Zamyšlení se: Je to tradice nebo společenský spektákl?

Je to pár týdnů, co Velká Británie na sebe upozornila vcelku poutavým, z pohledu světových problémů zanedbatelným, každopádně obrovsky sledovaným přenosem královské svatby. Ani já neunikla touze být u toho a vidět vše on-line. Všechna čest komentátorům České televize, kteří, víc než komentáře outfitů účastníků svatby, velmi kvalifikovaným způsobem komentovali historické a společenské původy celého ceremoniálu. Můžeme si myslet o celé akci, co chceme, ale jedna věc mě skutečně upoutala. A tou je nenucená, svobodná a absolutní úcta k tradici. K tradici úcty v panovníka, který je nositelem morálních norem, společenských pravidel, respektu a zcela nezávislých postojů. Mysleme si o stařičké dámě a její rodině, co chceme, ale i ona dokázala v této složité komunikačně technologické době pochopit, co se od ní očekává a kde je její místo. Slyšeli jsme snad její názor na brexit? Slyšeli jsme snad komentář na téma teatrálních hádek v britském parlamentu? Stojí stranou a dává zemi jasný signál, že ať se děje, co se děje, ona je tou nejvyšší autoritoua ona či členové královské rodiny budou vždy zde, hájit práva Anglie, jejich tradic i hodnot.

Dokonce i složitá generace současných mileniálů pochopila, že nastupující generace královské rodiny bude moderní, progresivní a konzistentní, s velkým smyslem pro pevné základy tradiční Anglie.

Jak bych si přála s respektem a vlastně i nadšením pozorovat udělování státních vyznamenání lidem, kteří jsou představiteli schopností, umu, morálky a zkušenosti, jak ráda bych si poslechla proslov našich státníků, který má myšlenku, sdělení a obsah, se kterým bych se ztotožnila.

Nemohu, protože nemohu respektovat představitele a už vůbec ne jejich myšlenky, názory a postoje.  Máme tu opravdu jen trapný společenský spektákl, jehož jsme, bohužel, přímými účastníky ne-li sami aktéry? Nebo nám chybí tradice, na které se dá vybudovat nějaký vyšší princip morálky? Jsme téměř 30 let svobodnou zemí, která má svoji historii, tradice i hrdiny.  To jsou věci, které nám přeci nikdo nevezme. Tak proč se jich nedržíme a dovolíme systému vymýšlet prazvláštní odchylky od všeho, co všude jinde je pevným společenským pilířem a základem uznání tradic?