Členství ve správních orgánech státem vlastněných společností se v zásadě neliší od členství ve správních orgánech v jakékoli soukromé společnosti. Každý člen, který přijme funkci ve správním orgánu, zde jedná VŽDY v zájmu společnosti nehledě na to, kdo jej do správního orgánu vyslal.
Bere na sebe povinnosti a z toho vyplývající odpovědnosti. Právě tyto odpovědnosti MUSÍ být vyváženy odměnou odpovídající významu společnosti, tedy konkrétní roli ve správním orgánu. Tato obecně platná řádná praxe správy společností je ještě významnější u správních orgánů společností s majetkovou účastí státu. Velmi často se totiž stává, že stát vystupuje nejen v roli vlastníka, ale také například regulátora daného odvětví. Členové správních orgánů, kteří jsou zároveň zaměstnanci ve státní službě, musí stejně jako ostatní členové správních orgánů jednat s péčí řádného hospodáře. Zákonodárce by proto měl zabezpečit, aby za práci v orgánu byli řádně odměňováni. Nelze tedy používat mechanicky stanovené hranice pro odměny. Navíc jsou navrhované hranice odvozeny od zcela irelevantního prvku (platu daného státního zaměstnance). Ten nemá s výkonem činnosti ve správním orgánu žádnou věcnou souvislost.
Státní zaměstnanci, kteří jsou vysláni do řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob, podléhají nerozdílně stejným odpovědnostem jako ti, kteří jsou vysláni soukromými vlastníky. V případě, že tito zástupci nejsou za své členství ve správních orgánech odměňováni stejným způsobem (dle principu za stejnou práci stejná odměna) lze takový stav vnímat jako diskriminační z pohledu výkonu jejich funkce.
Současná situace, kdy například v dozorčí radě státem vlastněné společnosti vykonávají funkci zástupci zaměstnanců, kteří pobírají odměnu, pak zástupci státní správy, kteří odměnu nepobírají, a zároveň zástupci nominování koaličními stranami, kteří odměnu pobírají, je dlouhodobě neudržitelná. Je třeba danou situaci vyřešit transparentním nastavením pravidel v odměňování, a to na úrovni konkrétní společnosti. Za nastavení takových pravidel se správní orgán zodpovídá vlastníkům, tedy akcionářům. Stát má v roli vlastníka dostatečnou kontrolu nad odměňováním (tzv. princip “say on pay”); není proto účelné upravovat odměňování zákonem. V tomto smyslu by měl být předmětný zákon upraven tak, aby umožňoval odměňovat státní zaměstnance za výkon činnosti ve správním orgánu, aniž by přitom zaváděl uměle stanovené hranice.
Zároveň je třeba zdůraznit souvislost mezi pobíranou odměnou a řádným výkonem funkce člena správního orgánu. Nelze akceptovat, aby se člen správního orgánu na jednání nedostavoval nebo se nezapojovat do důležitých debat a rozhodování. S novým nastavením odměňovacích systémů je třeba rovněž vyžadovat zcela odpovědný a profesionální výkon člena správního orgánu, který bude podléhat pravidelnému, minimálně jednoročnímu, hodnocení.