Přestože jsem žena, která celý život pracuje s 99 % s muži a doma mám dva syny, s kvótami, které by měly navyšovat počty žen v managementech společností, musím nesouhlasit. Prostě se mi zdají trochu násilné a pro obě strany nedůstojné. Sama vím, jak je „pracovní život“ pro ženu někdy těžký, zvláště když stále balancujete mezi prací a rodinou. Myslím si, že bychom měli dbát na to, aby týmy byly vyvážené. To znamená, aby tam nebyly jen ženy nebo jen muži, ale i mladí a starší, zástupci jiných národností, prostě ten správný mix.Aby tým byl zkrátka různorodý. Protože právě ta různorodost, diverzita, pomůže nejen týmu, ale celé společnosti. Kvóty problém s „málo ženami“ problém nevyřeší. Pracuji téměř 20 let výhradně s muži a věřte, jejich reakce na kvóty není příliš lichotivá. To samé ženy. Není pro ně zrovna příjemné slýchávat, že svoji pozici mají díky kvótám.
Na druhou stranu vím, že pokud není nad ženou osvícený šéf, který vidí její schopnosti, energii a přínos, nemá žena příliš šancí se do pozice dostat. A upřímně řečeno, jen málo žen upřednostní časté cestování, 12ti hodinovou pracovní dobu či víkendy mimo domov před rodinou a časem být s dětmi. Prostě preference žen jsou trochu někde jinde.
Řešením, jak ženy do pozic dostat, je rozhodně podpora nadřízených, pochopení rodiny a v neposlední řadě i pomoc třetích stran. Zatím se u nás masově nepodporuje hlídání dětí (chůvy, jesle či firemní školky), flexibilní úvazky a ani změna myšlení ve společnosti, kdy se na výchově děti podílejí rovnoměrně oba v rodině. I když… snad existují už nějaké vlaštovky. Co si o tom myslíte vy? Jakou máte zkušenost?
O tom, že „Kvóty jsou doslova hrozným způsobem, jak podporovat maximálně rozmanitost tabulek a že společnosti by to měly dělat bez nich“ píše i CNN. Konkrétně se o svůj názor poděllila Carly Fiorina, bývalá předsedkyně představenstva a generální ředitelka HP a republikánská kandidátka na prezidentský úřad, a Joel Peterson, předsteda představenstva letecké společnosti Jet Blue Airlines.